Územní systém ekologické stability

Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je definován jako „vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu“. Vytváření územního systému ekologické stability (ÚSES) je podle § 4 odst. 1) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát.

Smyslem vytváření a ochrany ÚSES je zajištění základních prostorových podmínek pro dlouhodobé udržení a posílení jedné ze základních přirozených funkcí krajiny - ekologické stability („schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce“ – viz § 4 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí). Děje se tak postupným vytvářením spojité sítě ploch s relativně vysokou ekologickou stabilitou, na kterých je umožněn rozvoj přirozených, především rostlinných společenstev, jejichž druhová skladba odpovídá konkrétním stanovištním podmínkám (přirozený genofond krajiny). Takto stabilizovaná území jsou předpokladem zachování či obnovení rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev a mohou příznivě působit na okolní méně ekologicky stabilní části krajiny.

Odborné a metodické principy vymezování ÚSES spočívají v biogeografickém členění krajiny a typologii přirozených společenstev ve vztahu ke stanovištním podmínkám. Využívají poznatků o závislosti složení a struktury přirozených společenstev na geografických podmínkách (klima, nadmořská výška, průběh počasí), geologických podmínkách (složení a struktura geologických vrstev), pedologických podmínkách (složení a struktura půdy), hydrologických a dalších podmínkách.

Za návrh vymezení systému ekologické stability (plány ÚSES) jsou odpovědné orgány ochrany přírody. Závaznost ÚSES v konkrétním území však nevzniká správním aktem orgánu ochrany přírody příslušného k vymezení, ale vydáním příslušné územně plánovací dokumentace formou opatření obecné povahy, ve které je ÚSES vymezen, nebo rozhodnutím o pozemkové úpravě.

Aktuální informace:

V pondělí 3. dubna 2017 byla souvislosti s vyhlášením 52. výzvy Operačního programu životní prostředí 2014–2020 zveřejněna Metodika vymezování územního systému ekologické stability ÚSES. V elektronické podobě ji najdete na stránkách OPŽP.Metodika představuje odborný metodický nástroj Ministerstva životního prostředí, který bude sloužit především projekční praxi pro výkon státní správy v ochraně přírody a krajiny a umožní efektivní využití finančních prostředků v rámci podprogramu PO4 OPŽP 2014–2020 při pořizování oborové dokumentace orgánů ochrany přírody (aktivita 4.1.1 a 4.3.2). Metodika podrobněji rozpracovává koncept ÚSES formulovaný v 80. letech 20. století, aktualizuje základní přírodovědná východiska a principy vymezování ÚSES včetněstanovení prostorových i funkčních parametrů i vztahu k biogeografickým jednotkám, zabývá se vymezováním nadregionálního, regionálního a místního ÚSES předevšímv oborových dokumentacích (plánech ÚSES), ale věnuje se také jeho vymezovánív navazujících dokumentacích. Metodika reflektuje současnou právní úpravu i metodické postupy v oblasti územního plánování i pozemkových úprav. Využívá praktické zkušenosti autorizovaných projektantů ÚSES.

Struktura a hierarchické úrovně ÚSES

Plán ÚSES

ÚSES v územním plánu