Profit: Boj se zloději kovů: Komplikuje život firmám?

Krádeží kovů v Česku výrazně ubývá. Díky našim opatřením, tvrdí vláda. Se zástupci sběren se ale pře, kdo na ně doplácí víc: zloději, nebo podnikatelé?

Donedávna český národní sport schází na úbytě. Zloděje už dopravní značky, kolejnice, měděné urny či zinkové plechy nelákají. Opatření, kterými se Sobotkův kabinet chlubí a která vyhlašuje za svou zásluhu v boji se zločinem, označují zástupci sběren odpadu buď za zbytečná, nebo dokonce (pro část podnikatelů) za likvidační. Novela vyhlášky, která zakazuje výkup šrotu za hotové, platí od roku 2015. Krádeže kovů klesly oproti období před jejím zavedením o 72 procent, způsobené škody dokonce o 74 procent.

Zázračný lék, nebo zbytečnost?

Pro vládu svatý grál, pro část podnikatelů v branži noční můra, pro další minimálně zcela zbytečné a nic neřešící opatření. Přesto existují i zástupci sběren a zpracovatelů druhotných surovin, kteří rozhodnutí exekutivy nekritizují, nebo si jej dokonce pochvalují. „Dramaticky klesl nejen počet krádeží, ale také způsobená škoda. To jsou naprosto průkazné přínosy bezhotovostního výkupu kovů, který jsme v roce 2015 zavedli,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Novela zpřesnila i způsob bezhotovostní platby: na bankovní účet nebo složenkou.

„Dřív se ztrácelo úplně všechno – od trakčního vedení na železnicích přes pietní předměty, cedule u dálnic až po poklopy od kanálů a další předměty, jejichž krádeže znamenaly i bezprostřední ohrožení lidských životů. Naše vyhláška chrání soukromý i veřejný majetek, ale především lidské životy,“ dodává s jistou dávkou patosu ministr.

Podle policie se opatření dotklo především narkomanů, bezdomovců či gamblerů, kteří potřebují hotové peníze ihned na ruku. Bezhotovostní výkup je logicky přestal zajímat.

Policisté v současnosti minimálně jednou za měsíc kontrolují přímo ve sběrnách kovů, co a jak vykupují. Malých zlodějíčků výrazně ubylo, problémy ale zůstávají u organizovaných krádeží většího rozsahu. Zástupce organizovaného zločinu zajímají především špatně zajištěné firemní areály, odkud odvážejí – většinou za použití těžké techniky – množství kovového odpadu.

„Přestože počty krádeží kovů klesají, policisté po celé republice neustále provádějí s Českou inspekcí životního prostředí namátkové kontroly na rizikových místech a připravují akce na kontrolu výkupů sběrných surovin,“ prozrazuje mluvčí Policejního prezidia Eva Kropáčová.

Proč křísit „bezhotovost“? Jsou za tím volby?

K dlouhodobým kritikům vyhlášky i dalších opatření stejně jako připravovaného zákona o odpadech patří Svaz výkupců a zpracovatelů druhotných surovin (SVDS), jenž zastupuje desítky firem.

Jeho předseda Petr Miller se domnívá, že ministr životního prostředí Richard Brabec, který nedávno předložil vládě hodnoticí zprávu „k plnění úkolů souvisejících s řešením problematiky negativních jevů při výkupu kovových odpadů“, otevírá téma před volbami, aby získal politické body.

„Za poslední dva měsíce je to již třetí či čtvrtý pokus, jak tento problém vzkřísit.

Nelze se ubránit podezření, že to není o zájmu médií ani veřejnosti. Snad jen o primitivní politické objednávce. Nakonec blížící se volby jsou Vánocemi pro ty, kteří vytáhnou cokoli, z čeho by mohl být profit,“ říká Miller.

Podle předsedy SVDS se mnoha výkupen vyhláška nedotkla nebo je zasáhla jen okrajově. „Pokud byly výkupny zaměřeny výhradně na výrobní nebo amortizační kovový šrot, pochybuji, že je nějaká bezhotovostní vyhláška zajímala. Pokud se výkupna věnovala výhradně sběru občanského kovového odpadu, navíc mimo větší zástavbu, tak pro ni mohly být důsledky vyhlášky naopak fatální,“ doplňuje Miller.

Obecně prý přestal být zájem do těchto sběren kovový odpad prodávat, protože ti, kteří tak činili – ať už legálně, či nelegálně, přišli o motivaci.

„Jenže odborníci na všechno z toho odvodili, že když nebylo možné ihned vyplatit hotovost za odpad, zloději přestali dodávat a důsledek je, že počet krádeží klesl a výkupny začaly ukončovat svou činnost. To sice zní logicky, ale je to mimo mísu,“ rozčiluje se Miller.

To, že lidé, kteří měli okamžitý příjem z prodeje šrotu, o své zdroje přišli, Miller nepopírá: „Jenže deficit příjmu těchto lidí se někam musel přesunout. Tedy příčina stále trvá, jen její důsledek se objeví někde jinde. Trvám na tom, že to bylo a je řešení špatné.“

Dočkáme se kvalitního zákona?

Ministr životního prostředí Richard Brabec se chlubí, co vše jeho resort, potažmo celá vláda v boji s krádežemi kovů dokázaly, jenže je tu jedno velké „ale“ – stále se nedaří přijmout nový zákon o odpadech.

„Povedlo se například definovat pravidla bezhotovostní platby při výkupu kovů, zřídit centrální registr provozovatelů všech sběren a výkupen kovů, posílit personálně Českou inspekci životního prostředí nebo zřídit malou Kobru složenou ze zástupců ČIŽP, policie, ČOI či celníků. Dále se podařilo snížit počet případů souběžného získávání příjmů z prodeje kovových odpadů a pobírání sociálních dávek,“ vypočítává ministr zásluhy MŽP.

Návrh nového zákona o opadech obsahuje i další opatření – zavedení kamer ve výkupnách kovů, definice závažných porušení legislativy, která mohou vést k odebrání souhlasu k provozování sběren, či povinnost proškolení obsluhy.

Paragrafy by měly obsahovat i omezení možnosti výkupu kovových odpadů v mobilních sběrnách nebo rozšíření sankčních pravomocí krajských úřadů. „Je na budoucí vládě, aby urychlila přijetí nového zákona o odpadech, který ministerstvo spolu s novým zákonem o výrobcích s ukončenou životností během tří let připravilo,“ uzavírá ministr.

Podle Petra Millera ale téma uzavřené není. Odklady prý pouze dokazují neschopnost Brabcova resortu.

„Ministru Brabcovi byly Legislativní radou vlády návrhy obou odpadových zákonů vráceny čtyřikrát, a občane, div se, stále ještě je ministrem. Aby toho nebylo málo, nevíme, že by si z toho ministr vzal ponaučení, a šéf odboru veřejně prohlašuje, že po volbách bude zákon stejně přijat,“ komentuje Miller.

Sběrem šrotu si vydělají desítky tisíc

„Je to konec zlodějíčků v Čechách,“ pochvaluje si Jiří Kindl, který se živí sběrem, odvozem a likvidací železného šrotu. Jeho firma v inzerátech nabízí, že vyklidí domy, stodoly, sklepy či dvory a zlikviduje a odveze železný šrot – to vše legálně. „Lidí, kteří se nechtějí zabývat likvidací kovového odpadu, jehož kolem sebe mají metráky, je celá řada. Raději zavolají nám a my přijedeme, všechno rozebereme, naložíme a odvezeme, a to za přijatelnou cenu,“ usmívá se Kindl.

Výdělky jsou slušné, přiznává podnikatel, přestože kovového šrotu obecně v Česku ubývá. Připouští, že progres souvisí s postupným nárůstem výkupních cen. Otázkou zůstává, zda jejich zvýšení – alespoň u některých kovů – nepovede k opětovnému nárůstu krádeží. Podobných firem jsou v Česku desítky.

Média nedávno zmínila příběh rodiny z Táborska, jež si legálním sběrem šrotu vydělá měsíčně až sto tisíc korun. „Dříve objížděla spousta nepoctivých vesnice, někde něco odvezli od lidí a něco ukradli. To se teď už tolik neděje, protože vědí, že to neprodají tak snadno. Na nás tak zbývá víc materiálu,“ zmiňují zástupci sběračů. Na tuzemských inzertních serverech najdete desítky podobných nabídek.

Policie má o čistotě takového podnikání pochybnosti – respektive nevěří, že „magneti“ (jak se sběračům říká), vždy zlikvidují skutečně jen to, co jim lidé dobrovolně poskytnou. „Odvážejí mnohdy i železo, které prostě leží někde v zahradě, a to je krádež,“ řekl serveru iDnes.cz mluvčí jihočeských policistů Jiří Matzner. Ceny výkupu se ve sběrnách druhotných surovin aktuálně pohybují kolem tří korun za kilogram lehkého železného šrotu a mezi čtyřmi až 4,50 koruny za těžký železný šrot. Necelé čtyři koruny dostanete za kilo litiny. Výkupní cena mědi je zhruba 105 korun, za hliníkové plechy obdrží sběrač asi 20 korun za kilo, za dráty z hliníku zhruba 30 korun.

Dumpingové ceny oceli

Nízká cena oceli v Evropě je podle Petra Millera dalším faktorem, který v době po zavedení vyhlášky pomohl snížit počet krádeží. „Pokud bude potřeba kovového šrotu vlivem nízké ceny rudy při výrobě oceli klesat, poptávka nebude a krádeží kovů přibývat nebude. A všechna opatření, jako kamery, identifikace osob a uchovávaní záznamů po dobu x let a kdoví, co si ještě zákonodárci vymyslí, na tom nic nezmění,“ předpovídá.

Zájem některých spoluobčanů se podle předsedy SVDS obrací na auto akumulátory, protože stoupla cena olova. Cena akumulátoru kolísá někde od 16 do 19 korun za kilogram.

„O auta byl zájem vždy – někdy zmizí kola, jindy navigace nebo nyní také akumulátor. Co určí, kam se nasměrují krádeže, je cena, míra rizika a poptávka, nikoli ministerská vyhláška,“ říká věčný kritik vlády.

Bezhotovostní vyhláška ostatně přišla do období výrazného poklesu výroby oceli. „Příčina byla zřejmá. Dumpingové ceny oceli z Číny. Ceny spadly někde až pod jednu korunu za kilo železného kovového odpadu. O 50 procent poklesla cena za neželezný kovový odpad,“ připomíná.

Ne všichni jsou proti

„Pro nás sběr kovů od občanů nepředstavoval zásadní zdroj příjmů, navíc se nyní více zaměřujeme na sběr jiných druhotných surovin. Vyhláška se nás nijak zásadně nedotkla. Osobně souhlasím s omezením odkupu kovů od zlodějů, k čemuž podle mého soudu bezhotovost přispěla. Myslím, že je to i v našem zájmu,“ říká majitel výkupu surovin v Praze, který si jako člen SVDS nepřál uvést své jméno.

„Pokud jde o plánovaná opatření, kamery máme nainstalované dávno, protože se kradlo i u nás, zaměstnance jsme proškolovali vždy. A ani další zpřísnění sankcí nás – alespoň doufám – nemůže poškodit, protože máme čistý stůl,“ dodává podnikatel.

Petr Miller přiznává, že někteří členové svazu zásadní výhrady k zavedení bezhotovosti nemají.

„Všichni museli mít v provozovnách hotovost, což – připouštím – motivovalo některé naše spoluobčany z viditelné menšiny. Jiní uvedli, že bezhotovost eliminovala ,kárkařskou klientelu‘ na minimum. Prakticky všichni naši členové ale v dotazníku uvedli, že museli přijmout drastická opatření v zájmu zachování podnikatelské činnosti,“ tvrdí.

Výkupny a sběrny prý musely sáhnout ke snížení počtu zaměstnanců, prodeji technického zařízení, případně investovat do IT technologií. Řada z nich byla nucena uzavřít některé provozy.

Zdroj: Profit, Jakub Procházka, 18. 9. 2017