MF Dnes: Plýtvání vodou se prodraží

Česko má zásoby vody menší než třeba jižní státy. Jak skoncovat s plýtváním, se chce naučit od Izraele. Připlatí si ten, kdo plýtvá.

Každá kapka vody v Izraeli patří státu. Každá kapka je monitorována,“ říká Oded Distel, muž, který na izraelském ministerstvu hospodářství vede technologický program zaměřený na vodní a obnovitelné zdroje.

Právě v této blízkovýchodní zemi hledá česká vláda inspiraci. Obává se, že s nástupem klimatické změny by nemusel být v budoucnu vody dostatek. Ostatně k ostražitosti je důvod.

Česko je v Evropě na třetím místě od konce, co se týče množství použitelných zásob sladké vody na jednoho obyvatele. V podzemí má více vody třeba i jinak vyprahlé Španělsko či Itálie.

Izraelští experti před pár dny navštívili Česko. Mimo jiné i nádrž Švihov na Želivce, která vodou zásobuje půldruhého milionu lidí.

Kdo plýtvá, tvrdě platí

Izrael považuje vodu za strategickou surovinu a zároveň základní lidskou potřebu, na niž mají jeho občané nárok. Na druhou stranu s ní však nesmí plýtvat. Jinak draze platí.

Koneckonců voda je na Blízkém východě stále cennější surovinou, tamní zásoby podzemních vod se totiž za posledních 30 let snížily o devadesát procent. I proto izraelské zemědělství téměř výhradně využívá vyčištěnou odpadní vodu.

„Máme to nastavené tak, že v domácnostech stačí k naplnění základních potřeb 3,5 kubíku (3 500 litrů) na osobu za měsíc.

Po tuto hranici účtujeme spotřebu za jednu cenu. Každý litr navíc, kterým domácnost tento limit překročí, pak stojí dvojnásobek,“ vysvětluje Distel izraelský model.

Napuštěný bazén? Drahý luxus

O podobném principu se hovoří i v Česku, které je pro změnu velmocí zahradních bazénů.

V přepočtu na obyvatele jsme po Španělsku a Francii třetí v Evropě. Právě napouštění vody a její vyměňování v bazénech bude podle některých expertů již v blízké budoucnosti luxus, za nějž bude muset majitel v obdobích sucha a v místech, kde je vody nedostatek, zaplatit.

Musel by se však změnit zákon, navíc by bylo potřeba vyměnit všechny vodoměry. To proto, aby ve chvíli, kdy domácnost překročí „povolenou“ spotřebu, uměly automaticky přepnout do dražšího cenového pásma. Nebo alespoň umožnily úředníkům zjistit aktuální stav spotřebované vody.

To v Izraeli znají. Nejen spotřeba každého domu (vodoměry mají i studny), ale každého bytu je sledována a jednou za dva týdny kontrolována. Některá zařízení lze dokonce monitorovat on-line.

Vyspělejší vodoměry – jež jsou asi dvakrát dražší než ty standardní – chtějí v blízké budoucnosti vyzkoušet třeba v Hradci Králové, který má v suchých měsících s vodou problémy. Zatím jen v budovách škol.

Cenu pitné vody v Izraeli určuje vláda centrálně. Nabízí se to. Stát či samospráva vlastní veškerou vodohospodářskou infrastrukturu. Mimochodem, v Česku ji podle údajů ministerstva životního prostředí vlastní asi 6 200 společností.

Platba i za vodu ze studny

Izraelci na rozdíl od Čechů platí všichni stejně – zhruba 60 korun za kubík. V posledních dvou letech dokonce cena klesla o necelou pětinu.

V Česku se průměrná cena pitné vody pohybuje přes 80 korun. Jsou však i místa, kde lidé platí dvojnásobek. Záleží na tom, kdo jim vodu dodává. Nicméně je evidentní, že cena v následujících letech poroste. Někde dost dramaticky. A to zejména v lokalitách, kde lidé pijí vodu čerpanou z podzemí, což se týká zhruba poloviny Čechů.

„Myslím, že souběžně s tím však zvýší cenu pitné vody i někteří producenti, kteří ji vyrábějí z vody povrchové. Protože jakmile se jednou bude víceméně plošně hýbat s cenou, tak se s tím svezou i někteří ostatní,“ odhadl před časem MF DNES vodohospodář Mark Rieder.

Zdroj: MF Dnes, Pavel Švec, Vojtěch Srnka, 27. 6. 2017